V sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky
v sedm dvacet pět, ráno v sedm dvacet pět ji
vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem,
protože vždy oněmím
oněmím vždy v sedm dvacet -ná ná na na ná...
oněmím vždy v sedm dvacet pět.
Při raním vstávání
vždy mě raní očekávání
přecpané šestnáctky,
přelidněné šestnáctky, však
v době poslední
ranní jízdy mi nezevšední
ptáte-li se „cože?“
Tak je to protože –
V sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky
v sedm dvacet pět, ráno v sedm dvacet pět ji
vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem,
protože vždy oněmím
oněmím vždy v sedm dvacet -ná ná na na ná...
oněmím vždy v sedm dvacet pět.
Kdyby mi tréma ta
nesebrala všechna témata
jak řeč zavésti
beze trapných předzvěstí.
Až bude zatáčka
nenápadně k ní se namačkám,
pak se jí omluvím,
aspoň tak s ní promluvím, když –
V sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky
v sedm dvacet pět, ráno v sedm dvacet pět ji
vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem,
protože vždy oněmím
oněmím vždy v sedm dvacet -ná ná na na ná...
oněmím vždy v sedm dvacet pět.
Říkáte si, asi jak
zafungoval tenhle naviják,
řeknu to asi tak –
nezafungoval nijak.
Vážení, jsem nesmělý,
snažení je zase ztraceno,
však dřív či později,
zeptám se jí na jméno! (A pak si ji přidám na fejsbuku)
V sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky
v sedm dvacet pět, ráno v sedm dvacet pět ji
vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem,
protože vždy oněmím
oněmím vždy v sedm dvacet -ná ná na na ná...
snad ji potkám v sedm dvacet pět.
